Mgr. Kristýna Mlejnková, PhD. - předsedkyně správní rady

Narodila jsem se roku 1975 s růstovou kosterní poruchou. Nyní žiji s partnerem a pitbulkou Dorotkou v centru Prahy. Vystudovala jsem bakalářský obor sociální práce na ZČU Plzeň a magisterský obor veřejná a sociální politika na FSV UK Praha. V roce 1996 jsem spoluzakládala a od roku 2001 jsem předsedkyní občanského sdružení KIM zaměřeného na rekondiční pobyty a volnočasové akce pro mládež s převážně tělesným zdravotním postižením. V letech 1997 - 2001 jsem pracovala na dětské krizové telefonní Lince bezpečí v Praze - Bohnicích. Od roku 2000 pracuji na odboru sociálních služeb Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, kde se dlouhodobě zabývám kvalitou sociálních služeb, pomezím se zdravotnictvím a od roku 2007 jsem pověřená vedením a výkonem inspekcí sociálních služeb.

Jakub Tomeš - člen správní rady

Narodil jsem se v srpnu roku 1991. Teď studuji Zdravotní školu v Ústí nad Orlicí a tuto školu jsem si vypral proto, abych věděl do budoucna, jak pracovat s lidmi a jak jim pomoci, když budou potřebovat. Vždycky jsem chtěl pracovat se psy a pomáhat lidem. Když dáte dohromady psa a člověka, který potřebuje nějakou pomoc, ať to je fyzická nebo psychická, tak z toho vznikne úžasná dvojice. Myslím si, že bych občas mohl jít příkladem, protože já sám mám asistenční fenku malého knírače Darku, která je pro mě velkou fyzickou a i psychickou podporou. Také proto jsem rád přijal nabídku být členem správní rady, chtěl bych být nějak této společnosti nápomocný a časem se vypracovat na vyšší úroveň, abych také jednou mohl vycvičit nějakého asistenčního psa pro klienta a mít z toho radost, že jsem někomu pomohl.

Jiří Průša – člen správní rady

Narodil jsem se v Havlíčkově Brodě, kde jsem dostal základní vzdělání a díky přístupu učitelů jsem mohl absolvovat třídy pro žáky s specifickou vývojovou poruchou učení. Další důležité vzdělání mi poskytla Vyšší dopravní akademie v České Třebové. Po složení maturitní zkoušky a dalších odborných zkoušek jsem byl přijat jako výpravčí vlaků v Praze, kde pracuji dodnes. Díky cestování s dětským kočárkem jsem si začal všímat bariér kolem nás, které většina lidí nevidí. Když mě kamarád přivedl na akci Pestré společnosti, pochopil jsem, kam je třeba investovat energii kdo opravdu potřebuje pomoc.

Jaroslava Růžičková - předsedkyně dozorčí rady

Láska ke psům mě provází téměř celý život a kynologii se věnuji již 39 let. Pracuji v Krajském výboru ČKS Praha jako pokladník a dlouhá léta jsem byla členem jeho revizní komise. K asistenčním psům jsem se dostala, když jsem vychovávala dvě štěňata a také jsem je posuzovala jako rozhodčí. Mezi majiteli asistenčních psů jsem našla několik přátel a vidím, jak jim jejich čtyřnozí asistenti mění život k lepšímu. Tato práce má velký smysl a jsem ráda, že jsem dostala příležitost se na ní podílet. Jsem již v důchodu, a tak všechen můj volný čas patří fence německého ovčáka Axičce a také kočce důchodkyni Apolence. A nesmím zapomenout na manžela Pavla a zbytek rodiny.

Rosalie Shánělová - členka dozorčí rady

Práce se psy mě baví již asi 25let. Aktivně jsem pracovala pro ZKO Újezd nad Lesy jako pokladní, ale nyní jsem již pouze členem. Měla jsem velkého knírače, německou dogu, německého ovčáka, ale moje srdce si nakonec získalo národní plemeno - český teriér. Fenka Apolenka se stala středem mého života. Mnozí si ťukají na čelo, když si ji vezu ve speciálním psím kočárku a oblečenou dle poslední módy, ale mě se líbí jejich údiv, když se Apolenka – „dáma z kočárku“ seskočí a umístí na stupních vítězů třeba na loveckých zkouškách. K této práci mě přivedla výchova asistenčního psa, kolektiv prima lidí, ale především obdiv k mé nevidomé přítelkyni a její vodící fence.

Bc. Michaela Řezníčková - členka dozorčí rady

Celý život jsem tíhla k sociální práci a zájmu o druhé, proto jsem také již střední školu studovala v oboru sociální péče, podobný obor jsem si vybrala i pro další školy. Teď je ze mě sociální pedagog, ale můj pracovní život se zatím vyvíjí v komerčním výzkumu. Pejska jsem si pořídila až v dospělosti a hned jsem začala litovat, že jsem takového kamaráda nemohla mít už jako dítě. K zájmu o Pestrou společnost mě přivedla moje dlouholetá kamarádka, která v ní pracuje a sama má vodící fenku. Velmi ráda bych byla nápomocná k naplnění cílů Pestré společnosti, aby naše společnost a přístup k handicapovaným byl zase o trochu důstojnější.